Když mě nechceš, což je víc? 

píseň pro tenor a klavír

na text Františka Ladislava Čelakovského z Popěvků z Ohlasů písní českých 1871?–72

• první provedení 1876 Brno
  
• první vydání Editio Moravia, Brno 1997
  

JW V/1

1875?

Moravská lidová poezie v písních

úprava lidových písní pro hlas a klavír

1. Láska, 2. Kouzlo, 3. Zpěvulenka, 4. Záře od milého, 5. Obrázek milého, 6. Zahrádečka, 7. Kvítí milodějné, 8. Polajka, 9. Koukol, 10. Karafiát, 11. Jablůňka, 12. Jablúčko, 13. Červená jablúčka, 14. Oříšek léskový, 15. Věrnost, 16. Stálost, 17. Komu kytka, 18. Koníčky milého, 19. Péročko, 20. Tužba, 21. Tíha, 22. Památky, 23. Vzkázání, 24. Slib, 25. Budíček, 26. Šafárova céra, 27. Hajný, 28. Nejistota, 29. Psaníčko, 30. Rozmarýn, 31. Dobrý lov, 32. Kukačka, 33. Pomluva, 34. Sirota, 35. Stesk, 36. Jindy a nyní, 37. Lavečka, 38. Loučení, 39. Osamělý, 40. Co je to za nebe, 41. Slzy útěchou, 42. Kalina, 43. Loučení s milou, 44. Osud, 45. Kolín, 46. Belegrad, 47. Bolavá hlava, 48. Dobrá rada, 49. Svatba komáří, 50. Muzikanti, 51. Milenec vrah, 52. Pohřeb zbojníkův, 53. Daleko provdaná

• na texty a nápěvy lidových písní ze sbírky Bartoš-Janáček Kytice z národních písní
  
• první provedení 1904 Brno (4 nespecifikované písně), 1905 Brno (počet a výběr nespecifikovány)
  
• první vydání Kytice z národních písní moravských, 1. díl, Emil Šolc, Telč 1892, 2. díl 1901, Moravská lidová poezie v písních, Emil Šolc, Telč 1908
  

Moravská lidová poezie v písních je Janáčkův nejrozsáhlejší cyklus obsahující 53 písní. Janáček na něm pracoval devět let mezi lety 1892-1901, tedy v období spojeném také s prací na opeře Její pastorkyňa. Janáček se intenzivně zabýval lidovou hudbou a sběrem písní zhruba od roku 1888, přičemž vrchol této činnosti spadá právě do let devadesátých, kdy se tento zájem úzce propojil i s jeho kompoziční prací. Lidové písni však zůstal věrný po celý život. Také úpravami lidových písní pro zpěv s klavírním doprovodem se zabýval řadu let. Do jisté míry s nimi experimentoval, a díky tomu tvoří tyto písně velmi osobitou část skladatelovy tvorby. V roce 1892 nakladatel Šolc vydal druhé vydání Kytice z národních písní moravských, kterou "uvili" František Bartoš s Lvem Janáčkem. Při této příležitosti nakladatel vyzval Janáčka, zda by nepřipojil k písním také klavírní doprovod. Ten tak učinil u patnácti z nich, které Šolc vydal v prvním sešitu v roce 1892. Druhý sešit vyšel až v roce 1901, kdy uveřejnil zbývajících 38 písní. Souborně pak vyšly pod názvem Moravská lidová poezie v písních až v roce 1908. Poprvé písně zazněly, pouze čtyři, v Brně roku 1904. Za skladatelova života patrně nebyl cyklus kompletně proveden.  

JW V/2

1892–1901

Jarní píseň

pro hlas a klavír na text Jaroslava Tichého

• první verze 1897, 1898, druhá verze 1905
  
• první provedení první verze, 1898 Brno, druhé verze 1905 Brno
  
• první vydání druhé verze Oldřich Pazdírek, Brno 1944
  

JW V/3 

1897, 1898, rev. 1905

Ukvalská lidová poezie v písních 

úprava lidových písní pro hlas a klavír

1. Ondraš, Ondraš!, 2. Ty ukvalsky kosteličku!, 3. Ma mila mamulko, 4. Na tych fojtovych lukach, 5. Proč kalinko smutna stojiš?, 6. Fojtova Hanka, 7. Pasavala kravarečka, 8. Co su tu za tině?, 9. Na našim dvoře dub, 10. Dyž sem ja šel přes černy les, 11. Ty ukvalsky kosteličku, hej!, 12. Pan Buh vam zaplať, 13. Dyž jsem ja šel kolem dvorka 

na texty a nápěvy ukvalských lidových písní

• první provedení 1898 Brno
  
• první vydání A. Píša, Brno 1899 
  

JW V/4

1898 

Návod pro vyučování zpěvu 

104 příkladů včetně cvičení pro jeden nebo dva hlasy a klavírní doprovod

• první vydání A. Píša, Brno 1899
  

JW V/5 

1899

[Pět moravských tanců] 

úprava lidových písní pro hlas a klavír

1. Starodávný lašský: Ten ukvalský kostelíček, 2. Tovačov, Tovačov, tovačovské zámek, 3. Pilařská: Na pile zme dořezale, 4. Vrtěná: Aj, ženy, 5. Krajcpolka: Bratr umřel, já sem zůstal 

na texty a nápěvy lidových písní

• první provedení 1948 Brno, první provedení č. 2 a 5 1949 Brno
  
• první vydání Literární příloha Večery Lidových novin, Brno 1912 (pouze č. 5), Supraphon, Praha 1979 (kompletní)
  

JW V/6 

1908, 1912

[Čtyři balady] 

úprava lidových písní pro hlas a klavír

1. Ballada, 2. Seděl vězeň, 3. Ballada, 4. Rodinu mám

texty a nápěvy: č. 1 lidová píseň zapsaná Martinem Zemanem, č. 2 lidová píseň zapsaná Metodějem Duškem, č. 3 lidová píseň zapsaná Františkou Kyselkovou, č. 4 lidová píseň zapsaná Ludvíkem Kubou

• první provedení neznámo
  
• první vydání v rámci sbírky Lidové písně a balady, Panton, Praha 1978 (pouze č. 3), Supraphon, Praha 1980 (kompletní)
  

JW V/7

1908-1912 

Dvě balady 

úprava lidových písní pro hlas a klavír

Ballada 1 Vandrovali hudci, Ballada 2 A byl jeden zeman

texty a nápěvy: 1. lidová píseň z Vnorov sebraná Hynkem Bímem, 2. lidová píseň sebraná Metodějem Duškem

• první provedení neznámo
  
• první vydání v rámci sbírky Lidové písně a balady, Panton, Praha 1978 (pouze č. 1), č. 2 nepublikováno
  

JW V/8 

1908-1912

6 národních písní, jež zpívala Gabel Eva 

(26 balad lidových, část I), úprava lidových písní pro hlas a klavír

1. Něumrem ja na zemi, 2. Šiel som cez mesto, 3. Štyri kosy, 4. Na Slatinských lúkách, 5. Široko, ďaleko, 6. Už tebe, Anička 

na texty a nápěvy lidových písní, jež zpívala Eva Gabel, sebrané Františkou Kyselkovou

• první provedení 1911 Brno
  
• první vydání Hudební matice Umělecké Besedy, Praha 1922, část 1 z 26 balad lidových
  

Janáčkův písňový cyklus nazvaný 6 národních písní, jež zpívala Gabel Eva patří ke skladatelovým vokálním dílům – úpravám lidových písní, které vznikaly okolo roku 1910. Tento cyklus vznikl v roce 1909 na základě sběru písní Janáčkovy kolegyně Františky Kyselkové v rámci projektu zaměřeného na sběr lidových písní v rakousko-uherské monarchii. Františka Kyselková zapsala v Modřicích u Brna písně sezónních dělnic ze Slovenska, mimo jiné také Evy Gabelové. Její přednes písní byl výjimečný, takže ve spolupráci s Janáčkem byl pořízen také fonografický záznam. Šest písní si skladatel vybral a upravil pro hlas a klavír. Premiéra cyklu zazněla v roce 1911 v brněnské varhanické škole. 

JW V/9 

1909

Podme, milá, podme! 

úprava lidové písně pro hlas a klavír

text a nápěv lidová píseň neznámé provenience

• první provedení 1949 Brno
  
• první vydání v rámci Nové sbírky národních písní moravských, Literární příloha Večery Lidových novin, Brno 1911
  

JW V/10 

do 1911

Písně detvanské, zbojnické balady 

26 balad lidových, část III), úprava lidových písní pro hlas a klavír

1. Ej nebudu já dobrý, 2. Ej, sedeu sem ja sedeu, 3. Ej šetko luďia vravia, 4. Pod javorkom, pod zeleným, 5. Ide Kračuň, ide, 6. Byľa jedna sirá vdova, 7. Na horách, na doľách, 8. Šla milá na zdávání

texty a nápěvy: č. 1-5 slovenské lidové písně ze sbírky Detva Karola A. Medveckého, č. 6-8 lidové písně ze sbírky Kytice z národních písní Bartoše a Janáčka

• první provedení neznámo
  
• první vydání Hudební matice Umělecké Besedy, Praha 1950, část 3 z 26 balad lidových
  

Písně detvanské, zbojnické balady vznikly až v roce 1916, tedy v období, kdy Janáček pracoval na opeře Výlet pana Broučka do měsíce. Janáček zde zpracoval osm písní pro hlas a klavír. Text i nápěvy si skladatel vypsal z knihy Karola Medveckého Detva, další vyšly v roce 1892 v Kytici národních písní moravských. Najdeme zde i baladu Žárlivec, kterou Janáček zpracoval také pro mužský sbor, a z dějové linky této písně dokonce vycházel i při kompozici k  Úvodu k Její pastorkyni.  

JW V/11

1916 

Zápisník zmizelého 

písňový cyklus pro tenor, alt, tři ženské hlasy a klavír

1. Potkal sem mladou cigánku, 2. Ta černá cigánka, 3. Svatojánské mušky tančia po hrázi, 4. Už mladé vlaštúvky v hnízdě vrnoží, 5. Těžko sa mi oře, vyspal sem sa malo, 6. Hajsi, vy siví volci, 7. Ztratil sem kolíček, 8. Nehleďte, volečci, 9. "Vitaj, Janičku", 10. Bože dálný, nesmrtelný, 11. Tahne vůňa k lesu, 12. Tmavá olšinka, 13. Klavírní mezihra, 14. Slnéčko sa zdvíhá, 15. Moji siví volci, 16. Co sem to udělal?, 17. Co komu súzeno, 18. Nedbám já včil o nic, 19. Letí straka, letí, 20. Mám já panenku, 21. Můj drahý tatíčku, 22. Sbohem, rodný kraju

na text Ozefa Kaldy

• první provedení 1921 Brno
  
• první vydání Oldřich Pazdírek, Brno 1921 (partitura), kritická edice E/4 Editio Janáček, Brno 2005 (eds. Leoš Faltus a Alena Němcová)

V době premiéry Její pastorkyně v pražském Národním divadle v květnu 1916 vycházel v Lidových novinách na pokračování anonymní básnický cyklus Z péra samoukova, který deníkovou formou líčil vztah mladého chlapce k cikánské dívce, pro niž opustil rodiče a obětoval lásce a svobodě svůj do té doby poklidný, zajištěný život. Janáčka text zaujal a vystřihl si ho. Písňový cyklus Zápisník zmizelého na něj začal komponovat v srpnu 1917, krátce poté, co v Luhačovicích poznal svou pozdější přítelkyni a múzu Kamilu Stösslovou. Nedokončenou kompozici však opustil a vrátil se k ní, opět bez většího úspěchu, v následujícím roce. Se zaujetím se dílu věnoval až v roce 1919, kdy jej dokončil a nechal opsat. Stále však nebyl spokojen. Nedokázal si totiž představit, jak by měl být cyklus interpretován, a proto jej opět odložil. Znovu se ke kompozici vrátil až poté, co mu počátkem roku 1921 části cyklu přednesli klavírista a dirigent Břetislav Bakala s tenoristou Jaroslavem Lecianem. Poté jej zrevidoval a souhlasil s veřejným provedením, které se konalo v sále Reduty v Brně 18. dubna 1923. Teprve během nastudování Janáček doplnil do opisu partitury scénické poznámky. Musel je však redukovat, jelikož jeho představa byla technicky jen obtížně proveditelná, jak dokládá vzpomínka Břetislava Bakaly: "Janáček si původně přál, aby při provádění Zápisníku tenorista seděl u malého stolku (podobně jak tomu bývá při přednáškách) na ztemnělém podiu, ozářeném červeným světlem a aby teprve při dialogu s cigánkou povstal. Tím měla být ještě určitěji vyjádřena rozdílnost zpovědi od náhle vyvstalé dramatické realizace skutečnosti. Po dialogu pak měl opět usednout a dozpívat toto lyrické monodrama. Vypjatost tenorového partu ovšem způsobila, že Janáček hned při premiéře od tohoto požadavku upustil, ale na všech svých ostatních přáních při provádění trval, t. j. setmělé hlediště, červené světlo na podiu a příchod a odchod zpěvačky." Přestože se na tyto Janáčkovy instrukce postupně zapomnělo a dílo je dnes zpravidla interpretováno jako konvenční písňový cyklus, patří Zápisník zmizelého k nejzajímavějším písňovým cyklům literatury 20. století. 

JW V/12

1917-1919, rev. 1920 

Slezské písně (ze sbírky Heleny Salichové) 

úprava lidových písní pro hlas a klavír

1. A choť sem ja drobnušinka, drobna, 2. Dyž sem šel okolo vrat, 3. A choť sem ja děvucha chodobného otce, 4. To naše staveni z drobneho kameni, 5. Aj, co to tam šusti, 6. V kolaji voda, 7. Aj, co to je za slaviček, 8. Panimamo, švarnu ceru mate, 9. A dybysťe zapřihli štyradvacet koni, 10. V černym lese ptaček zpiva

na texty a nápěvy lidových písní ze sbírky Heleny Salichové publikované ve sbírce Slezské lidové písně svatební a jiné z Kyjovic a okolí

• první provedení 1919, Praha, Brno
  
• první vydání B. Svoboda, Brno 1920 (partitura)

JW V/13

1918 

Ukolébavka 

úprava pro hlas a klavír na text a nápěv písně Spi, mé milé poupě z Informatorium školy mateřské Jana Amose Komenského

• první provedení neznámo
  
• první vydání v Kniha Komenského k 250. výročí J. A. Komenského, Ústřední spolek učitelský na Moravě a ve Slezsku, 1920
  

JW V/14 

do 1920

[Lidové písně upravené ve fejetonu "Starosta Smolík"] 

pro hlas a nespecifikovaný nástroj, 

[1.] Radujte se všichni, [2.] Sklenovské pomezí, [3.] Pojďte, pojďte, děvčátka 

na texty a nápěvy lidových písní sebraných Leošem Janáčkem

• první provedení 1958, Brno
  
• první vydání ve fejetonu Starosta Smolík, Lidové noviny, Brno 1923
  

JW V/15 

do 1923

Říkadla [1] 

osm písní pro jeden až tři mezzosoprány, klarinet a klavír na texty českých a moravských říkadel

1. Leze krtek podle meze, 2. Karel do pekla zajel, 3. Franta rasů hrál na basu, 4. Dělám, dělám kázání, 5. Hó, hó, krávy dó, 6. Koza bílá hrušky sbírá, 7. Vašek, pašek, bubeník, 8. Frantíku, Frantíku

• první provedení 1925 Brno
  
• první vydání La Revue musicale, Paříž 1926 (č. 2 a 6, partitura), Editio Moravia, Universal Edition, Brno-Vídeň 1993 (kompletní, partitura)
  

JW V/16

1925 

Říkadla [2] 

úvod a osmnáct písní pro devět hlasů a deset hudebních nástrojů na texty říkadel z Čech, Moravy a podkarpatské Rusi

1. Úvod, 2. Řípa se vdávala, 3. Není lepší jako z jara, 4. Leze krtek podle meze, 5. Karel do pekla zajel, 6. Roztrhané kalhoty, 7. Franta rasů hrál na basu, 8. Náš pes, náš pes, 9. Dělám, dělám kázání, 10. Stará bába čarovala, 11. Hó, hó, krávy dó, 12. Moje žena malučičká, 13. Bába leze do bezu, 14. Koza bílá hrušky sbírá, 15. Němec brouk, hrnce tlouk, 16. Koza leží na seně, 17. Vašek, pašek, bubeník, 18. Frantíku, Frantíku, 19. Sedit medviď na kolodi

• první provedení 1927 Brno
  
• první vydání Universal Edition, Vídeň 1927 (partitura)
  

Už v roce 1925 při komponování opery Věc Makropulos se Janáček svěřil spisovateli Maxu Brodovi, že mu "do prstů a pera lezou dětská říkadla s kotrmelci melodickými a harmonickými". Inspiraci našel opět ve svých oblíbených Lidových novinách, kde vycházela říkadla v rubrice Dětský koutek s veselými kresbami Josefa Lady a Ondřeje Sekory. Janáček jich měl doma celou sbírku. Vybral si z nich osm a zkomponoval cyklus skladbiček pro 3 mezzosoprány, klarinet, klavír a dětský bubínek. Premiéra se konala ve dvoraně Besedního domu v Brně 26. října 1925 a měla veliký úspěch. O rok později skladatel rozšířil Říkadla o dalších deset čísel. Navíc rozšířil partituru a další hlasy i nástroje a ohraničil je krátkou předehrou a dohrou. Je také zajímavé, že si Janáček přál, aby při provádění skladby byly promítány barevné obrázky. O ty požádal malíře Josefa Ladu: "Vaše obrázky Říkadel mne zaujaly. Asi k 18tim jsem připojil: tónový obraz. Vtip hudby váže se ale těsně k Vašim obrázkům. Žádal jsem, aby k nim obrázky Vaše byly promítány. Ale kéž by byly barevné! Nezpestřil byste je barevně?" Nakonec ale Janáček od tohoto záměru ustoupil, když ho Lada upozornil na jen těžko řešitelné technické problémy s nanášením průsvitné barvy na sklo, tak aby je bylo možno promítat. Josef Lada vyplnil Janáčkovo přání až v roce 1948, kdy spolu s režisérem Eduardem Hofmanem natočili podle Říkadel animovaný film.  

JW V/17

1926