VĚC MAKROPULOS JW I/10
opera o třech jednáních
libreto Leoše Janáček podle stejnojmenné komedie Karla Čapka
1923-25
premiéra 18. 12. 1926 Brno
první vydání Universal Edition, Vídeň 1926 (klavírní výtah), 1970 (partitura), 2014 (partitura, klavírní výtah, ed. Jiří Zahrádka, kritická edice)
- Námět opery se téměř blíží žánru science fiction, neboť pojednává o ženě, která díky elixíru života pobývá na světě již více než tři sta let. Kromě příběhu samotného se opera stejně jako původní Čapkova hra dotýká také filozofických otázek věčného života a lidskému zániku. Děj se odehrává v civilním prostředí dvacátých let a Janáček zde dosáhl jistého, i když nepodstatného prvenství - je to první opera, kde se telefonuje.
Když Janáček dokončil operu o prohnané lišce Bystroušce, záhy se začal zaobírat myšlenkami na další operu a rozhodl se pro divadelní hru Karla Čapka Věc Makropulos, kterou shlédl v prosinci 1922 v pražském Národním divadle. Bylo však třeba získat souhlas Karla Čapka ke zhudebnění. Ten se zpočátku k celé záležitosti stavěl dosti skepticky, především kvůli konverzačnímu, ne příliš poetickému charakteru dramatu. A skutečně - opera odehrávající se v neatraktivním právnickém prostředí, plná dialogů a spletitých rodinných vztahů není právě typickým námětem operního díla a to ani na počátku 20. století. Avšak Janáčka, který se již v Příhodách lišky Bystroušky zabýval nekonečným koloběhem života, velmi zaujalo dílo kladoucí si otázku, zda nesmrtelnost může přinést lidem štěstí nebo lidský život naplňuje právě nevyhnutelnost konce. Čapek nakonec se zhudebněním souhlasil a tak si Janáček mohl, jako už předtím několikrát, sám upravit předlohu do podoby operního libreta.
Samotná kompozice Janáčkovi trvala dva roky, od 11. listopadu 1923 do 3. prosince 1925. O průběhu práce často informoval v dopisech přítelkyni Kamilu Stösslovou: ..."Krasavice 300 let stará - a věčně mladá - ale jen vyhořelý cit! Brr! Chladná jak led! O takové napíši operu!" "Tu brr už dělám. Ale udělám ji teplejší, aby lidé s ní měli soucit. Já se do ní ještě zamiluju."
Světovou premiéru 18. prosince 1926 opět připravilo brněnské Národní divadlo a byl to další Janáčkův triumf: "Ta vychládlá měla úspěch netušený! Až mráz šel každému po těle. Je prý to moje největší dílo!" Následovala stejně úspěšná premiéra v pražském Národním divadle v březnu 1928, řízená Otakarem Ostrčilem. To už však skladateli zbývalo necelých sedm měsíců života.
Obsah opery
1. jednání
Již téměř sto let se táhne soudní proces ve věci dědictví, který vede rod Gregorů a Prusů, a právě dnes má být vynesen konečný verdikt. Albert Gregor, představitel žalující strany, přichází do kanceláře svého advokáta Kolenatého, aby se zeptal na výsledek. Nachází však jen solicitátora Vítka. Do kanceláře přichází Vítkova dcera Kristina, začínající operní zpěvačka, a nadšeně vypráví o slavné pěvkyni Emilii Marty, která se po chvíli objeví ve dveřích v doprovodu advokáta Kolenatého. Marty se ptá na stav Gregorova procesu a všechny přítomné udivuje znalostmi událostí, které se odehrály před stovkou let. Ví dokonce o vztahu dávno zemřelého barona Pruse a jeho milenky Ellian Mac Gregor a přesně označuje místo, kde jsou uloženy dosud neznámé dokumenty včetně Prusovy závěti. Kolenatý jí nevěří, ale na nátlak Alberta Gregora je nucen vydat se do Prusova domu zmiňované listiny hledat. Po chvíli se vrací i s Gregorovým soudním rivalem, Jaroslavem Prusem. Přicházejí se zprávou, že na místě, které Marty označila, opravdu našli závěť a další dosud neznámé dokumenty.
2. jednání
V zákulisí divadla si zaměstnanci vyprávějí o úspěchu vystoupení zpěvačky Emilie Marty. Čekají na ni zástupy ctitelů, mezi nimi i Jaroslav Prus. Jeho syn Janek se v divadle setkává se svou milou Kristinou. Ta je oslněná osobností Marty a chce se rovněž stát slavnou umělkyní. Přichází Marty a postupně přijímá své obdivovatele včetně Alberta Gregora a slabomyslného Hauka-Šendorfa, který v ní vidí svou dávnou lásku Eugenii Montez. Znavená Marty pak všechny posílá pryč a zůstává jen Jaroslav Prus. Vyptává se Marty na milenku svého předka - zpěvačku Ellian Mac Gregor, která byla matkou baronova nemanželského dítěte. V matrice je však zapsána pod jiným jménem - jako Elina Makropulos. Marty se však zajímá především o zapečetěnou obálku, která je uložena mezi ostatními listinami a kterou jí Prus odmítá vydat. Přichází Albert Gregor, aby Emilii vyznal lásku - ta ho však odmítá. Také Janek se do ní zamiloval. Zpěvačka jej žádá, aby pro ni v otcově domě získal onu tajemnou obálku, ale vtom vchází Prus a nabízí, že jí obálku předá za společně strávenou noc.
3. jednání
Marty splnila svou část dohody a požaduje po Prusovi slíbenou obálku. Dostává ji, ale Prus je zklamán - neočekával z její strany takový neúčastný chlad. Sluha přináší tragickou zprávu. Janek spáchal sebevraždu, když vytušil, že jeho otec strávil noc s Marty. Přichází Gregor, Kolenatý a Vítek s dcerou Kristinou. Mají mnoho otázek: poté, co Marty podepsala Kristině upomínkovou fotografii, totiž zjistili, že podpis je shodný s podpisy na téměř sto let starých dokumentech. Naléhají na Marty stále víc, až pěvkyně prozradí své tajemství. Její pravé jméno je Elina Makropulos a byla dcerou Řeka Hieronyma Makropulose, který se jako osobní lékař císaře Rudolfa II. pokusil o vytvoření elixíru mládí. Vyzkoušel jej na své dceři a ta nyní žije již 337 let. V průběhu staletí několikrát změnila totožnost, žila mimo jiné i pod jménem Ellian Mac Gregor a byla tehdy Prusovou milenkou, byla též španělskou cikánkou Eugenií Montez, kterou v ní poznal Hauk-Šendorf. Nyní vystupuje jako Emilie Marty a do celé kauzy se připletla, protože hledala obálku s receptem na elixír mládí - tu obálku, kterou jí za společnou noc vyměnil Jaroslav Prus. Elixír totiž působí jen 300 let a tak, chce-li Marty dále žít, musí vypít novou dávku. Ona ale zjišťuje, že už ji život netěší: je jím unavena a znechucena, protože za tu nekonečně dlouhou dobu její bytí zcela ztratilo smysl. Recept odevzdá Kristině, nabízí jí tím věčné mládí, krásu a slávu. Mladá dívka ale listinu spálí - volí tak sice krátký, ale smysluplný život.