16

Mahenovo divadlo


MALINOVSKÉHO NÁMĚSTÍ 1


Původně německé divadlo bylo postaveno v letech 1881-1882 podle projektu vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera a vybaveno jako první v Evropě osvětlením Edisonovými elektrickými žárovkami. V roce 1919 budovu Městského divadla (později nazývaného též Na hradbách a Janáčkovo divadlo) převzalo brněnské české Národní divadlo, které mělo do té doby sídlo v upravených prostorách hostince na rohu ulice Veveří, a jako první představení uvedlo Janáčkovu Její pastorkyni. Ve dvacátých letech 20. století zde zazněly světové premiéry Janáčkových oper Káťa Kabanová (1921), Příhody lišky Bystroušky (1924), Šárka (1925), Věc Makropulos (1926) a dva roky po skladatelově smrti jeho poslední opera Z mrtvého domu (1930). Nastudování se většinou ujali tehdejší šéf opery a dirigent František Neumann s mladým režisérem Otou Zítkem a Janáček byl kvalitou provedení svých novinek nadšen. Vedle operních představení byly v divadle prováděny i Janáčkovy orchestrální skladby, v premiéře zde zazněla například rapsodie Taras Bulba. Dne 15. srpna 1928 se ve foyeru Městského divadla konalo poslední rozloučení s Leošem Janáčkem. 

Z dalších slavných světových premiér se v této budově konala v roce 1935 premiéra opery Bohuslava Martinů Hry o Marii a roku 1938 zde byl vůbec poprvé uveden balet Sergeje Prokofjeva Romeo a Julie. Dnes je Mahenovo divadlo sídlem činoherního souboru Národního divadla Brno, zatímco soubory Janáčkovy opery a Baletu Národního divadla Brno sídlí v novější budově Janáčkova divadla z roku 1965.

Městské (dnes Mahenovo) divadlo, dobová pohlednice  © archiv JZ
Městské (dnes Mahenovo) divadlo, dobová pohlednice © archiv JZ

Když bylo po první světové válce odevzdáno Městské divadlo Družstvu Národního divadla, stál jsem pevně na tom, aby nová éra byla zahájena operou mistra Janáčka. Novému stánku našeho hudebně-dramatického umění měl býti Janáčkův umělecký charakter vlajkou a heslem. Od té doby uplynulo pět let a radostně konstatuji, že nás tato vlajka vedla pravou cestou, i jsem přesvědčen, že povede dále až k cíli.

Z článku dirigenta a šéfa opery brněnského Národního divadla Františka Neumanna Leoš Janáček a naše divadlo (Divadelní šepty Národního divadla v Brně V, 1924/1925).


Hlediště Městského (dnes Mahenova) divadla, dobová pohlednice © archiv JZ
Hlediště Městského (dnes Mahenova) divadla, dobová pohlednice © archiv JZ
Janáčkovo divadlo bylo slavnostně otevřeno v roce 1965, před vstupem byl vysoký vodotrysk. V roce 2014 vznikla  před divadlem nová parková úprava s vodními prvky a světelnou fontánou ve tvaru opony. © Moravské zemské muzeum
Janáčkovo divadlo bylo slavnostně otevřeno v roce 1965, před vstupem byl vysoký vodotrysk. V roce 2014 vznikla před divadlem nová parková úprava s vodními prvky a světelnou fontánou ve tvaru opony. © Moravské zemské muzeum
Fotografie z premiérové inscenace opery Příhody lišky Bystroušky (1924) © Moravské zemské muzeum
Fotografie z premiérové inscenace opery Příhody lišky Bystroušky (1924) © Moravské zemské muzeum
Fotografie z premiérové inscenace opery Příhody lišky Bystroušky (1924) © Moravské zemské muzeum
Fotografie z premiérové inscenace opery Příhody lišky Bystroušky (1924) © Moravské zemské muzeum
Karikatura Janáčka a postav z opery Věc Makropulos od Ondřeje Sekory vyšla v Lidových novinách 30. 12. 1926 © Moravské zemské muzeum
Karikatura Janáčka a postav z opery Věc Makropulos od Ondřeje Sekory vyšla v Lidových novinách 30. 12. 1926 © Moravské zemské muzeum
Představitelka titulní role Hana Pírková v prvním provedení opery Šárka (1925) © Moravské zemské muzeum
Představitelka titulní role Hana Pírková v prvním provedení opery Šárka (1925) © Moravské zemské muzeum
Dirigent a šéf opery Národního divadla v Brně František Neumann kolem roku 1920 © Moravské zemské muzeum
Dirigent a šéf opery Národního divadla v Brně František Neumann kolem roku 1920 © Moravské zemské muzeum
Nápěvek mluvy. Leoš Janáček zapsal 16. 4. 1922: U národního divadla, ráno o 7 hodině, povídá muž k ženě: „já s ním musím mluvit, – dyť on je popleta načisto.“  © Moravské zemské muzeum
Nápěvek mluvy. Leoš Janáček zapsal 16. 4. 1922: U národního divadla, ráno o 7 hodině, povídá muž k ženě: „já s ním musím mluvit, – dyť on je popleta načisto.“ © Moravské zemské muzeum
Plakát k slavnostnímu prvnímu představení českého Národního divadla v Městském (dnes Mahenově) divadle (23. 8. 1919) © Moravské zemské muzeum
Plakát k slavnostnímu prvnímu představení českého Národního divadla v Městském (dnes Mahenově) divadle (23. 8. 1919) © Moravské zemské muzeum
Divadelní cedule k světové premiéře opery Káťa Kabanová (23. 11. 1921) © Moravské zemské muzeum
Divadelní cedule k světové premiéře opery Káťa Kabanová (23. 11. 1921) © Moravské zemské muzeum
Divadelní cedule k premiéře opery Věc Makropulos (18. 12. 1926) © Moravské zemské muzeum
Divadelní cedule k premiéře opery Věc Makropulos (18. 12. 1926) © Moravské zemské muzeum