3

Zelný trh


ZELNÝ TRH


Zelný trh je spojen se životem Leoše Janáčka hned několikrát. Ve spodní části náměstí stojí budova Reduty, jednoho z nejstarších kamenných divadel ve střední Evropě, kde mimo jiné koncertoval v roce 1767 malý Wolfgang Amadeus Mozart. O sto let později zde při operních produkcích účinkoval mladý Janáček spolu s ostatními "modráčky", chlapci z fundace starobrněnského kláštera. Později Janáček rád chodil na rušná tržiště na Zelném i nedalekém Dominikánském trhu a zapisoval řeč trhovců z Brna i okolí. Úryvky řeči i s notovým zápisem, kterým říkal nápěvky mluvy, zaznamenával v nejrůznějších situacích řadu let a považoval je za "okénka do lidské duše". Na Zelném trhu s oblibou studoval pokřikování trhovkyň z Líšně s jejich typickým melodickým líšeňským nářečím.

V horní části náměstí sídlila od roku 1904 firma Josefa Lídla - výroba hudebních nástrojů a obchod s klavíry. Janáček tu jako ředitel varhanické školy objednával školní nástroje a s varhanickou školou byl Josef Lídl ve spojení také jako pokladník Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě, která byla zřizovatelem školy.

Zelný trh v roce 1906  © Archiv města Brna
Zelný trh v roce 1906 © Archiv města Brna

Nápěvky mluvy jsou výrazem celkového stavu organismu a všech fází činnosti duševní, jež z něho vyplývají. Ony nám ukazují člověka blbého i rozumného, ospalého i rozespalého, unaveného i čilého. Ukazují nám dítě i starce; jitro i večer, světlo i tmu; úpal i mráz; samotu i společnost. Uměním ve skladbě dramatické je složit nápěvek, v němž se jako kouzlem objeví hned bytost lidská v jisté fázi životní.

Leoš Janáček: Loni a letos (Hlídka XXII, 1905)


Divadlo Reduta na Zelném trhu © Moravské zemské muzeum
Divadlo Reduta na Zelném trhu © Moravské zemské muzeum
Nápěvek mluvy: Leoš Janáček zapsal na trhu 19. 10. 1925: U krámku s ovocem sedí prodavač. Dlouhán, za války octnul se tu o berli. Též ještě kulhá, je bledé tváře s černým knírkem. „Mám  se tu sakra smát na škaredé počasí?“ Brvou nepohnul, když se tak osopil na rozsvěcovače svítilen, který se ho asi ptal, proč je mrzut. © Moravské zemské muzeum
Nápěvek mluvy: Leoš Janáček zapsal na trhu 19. 10. 1925: U krámku s ovocem sedí prodavač. Dlouhán, za války octnul se tu o berli. Též ještě kulhá, je bledé tváře s černým knírkem. „Mám se tu sakra smát na škaredé počasí?“ Brvou nepohnul, když se tak osopil na rozsvěcovače svítilen, který se ho asi ptal, proč je mrzut. © Moravské zemské muzeum
Nápěvek mluvy: Leoš Janáček zapsal 23. 1. 1926: Mrzne. Stařenka nese pár bačkorů. Služka, před hotelem, se jí táže: „Kam dou? Prodávat?“ © Moravské zemské muzeum
Nápěvek mluvy: Leoš Janáček zapsal 23. 1. 1926: Mrzne. Stařenka nese pár bačkorů. Služka, před hotelem, se jí táže: „Kam dou? Prodávat?“ © Moravské zemské muzeum
Karikatura Leoše Janáčka zaznamenávajícího nápěvky mluvy © Moravské zemské muzeum
Karikatura Leoše Janáčka zaznamenávajícího nápěvky mluvy © Moravské zemské muzeum
Leoš Janáček v roce 1914 © Moravské zemské muzeum
Leoš Janáček v roce 1914 © Moravské zemské muzeum
Výroba a prodej hudebních nástrojů Josefa Lídla na Zelném trhu. Reprodukce z firemního katalogu Josef Lídl Brno © archiv JZ
Výroba a prodej hudebních nástrojů Josefa Lídla na Zelném trhu. Reprodukce z firemního katalogu Josef Lídl Brno © archiv JZ
Výroba hudebních nástrojů Josefa Lídla na Zelném trhu. Reprodukce z firemního katalogu Josef Lídl Brno © archiv JZ
Výroba hudebních nástrojů Josefa Lídla na Zelném trhu. Reprodukce z firemního katalogu Josef Lídl Brno © archiv JZ

Josef Lídl posílá účet za klavír, objednaný pro varhanickou školu (2. 7. 1913) © Moravské zemské muzeum