JEJÍ PASTORKYŇA JW I/4

opera o třech jednáních

libreto Leoš Janáček podle stejnojmenného dramatu Gabriely Preissové

1894-1903, rev. 1907, 1908, 1915

premiéra 21. 1. 1904 Brno

první vydání Klub přátel umění, Brno 1908 (klavírní výtah), Universal Edition, Vídeň 1918 (partitura), 1969 (partitura, ed. Joannes Martin Dürr), 1996 (partitura, klavírní výtah, ed. Charles Mackerrs, John Tyrrell, brněnská verze 1908 - kritická edice)

Pro Její pastorkyni se předlohou libreta opět stalo dílo moravské spisovatelky Gabriely Preissové. Tentokrát se jednalo o stejnojmennou divadelní hru, která byla v letech 1890 a 1892 uvedena na pražské i brněnské činoherní scéně a vyvolala řadu polemik. Preissová sice Janáčka přesvědčovala, že se její drama k opernímu zpracování vůbec nehodí, ale Janáček tentokrát neměl v úmyslu skládat operu na veršované libreto. Jako vůbec první český skladatel se rozhodl komponovat na neveršovaný, prozaický text. K tomu ho mimo jiné přivedlo zkoumání výrazu a melodie lidské řeči, jejíž slyšené úryvky si zapisoval jako "nápěvky mluvy." Divadelní hru Preissové si sám upravil, původní předlohu proškrtal a celkově zkrátil. Práce na Její pastorkyni zabrala Janáčkovi bezmála devět let. První jednání dokončil roku 1897, druhé v roce 1902 a poslední vznikalo za okolností pro Janáčkovu rodinu nanejvýš tragických. V roce 1902 odjela dcera Olga za Janáčkovým bratrem do Petrohradu, aby se zde zdokonalila před chystanou státní zkouškou v ruštině. Na místě ji však zasáhla chřipková nákaza a její již tak špatný zdravotní stav se zhoršil do beznadějného stavu. Janáček operu dokončoval v únoru roku 1903, ve chvílích, kdy Olga umírala. Její pastorkyni připsal památce své dcery. Premiéru chtěl svěřit pražskému Národnímu divadlu, vedení ji však odmítlo s tím, že opera není vhodná k provozování. Světová premiéra se konala v Brně 21. 1. 1904 a sklidila neobyčejný úspěch. Janáček však dále usiloval o přijetí díla v Praze, protože chudé podmínky brněnského divadla byly pro provozování jeho novátorského díla nedostačující. Pražské Národní divadlo ale dále vzdorovalo, až roku 1915 se díky diplomatickému úsilí Janáčkových přátel podařilo přesvědčit vedení divadla a dirigenta Karla Kovařovice, aby vzali Její pastorkyňu na milost. Kovařovic pro pražskou premiéru provedl některé změny v instrumentaci a sám se chopil nastudování. Po nanejvýš úspěšné pražské premiéře 26. 5. 1916 se Janáček konečně prosadil jako skladatel nejen v českém, ale brzy i ve světovém měřítku. O operu se začal zajímat pražský spisovatel a publicista Max Brod, který upozornil na Pastorkyni vídeňské nakladatelství Universal Edition, přeložil libreto do němčiny a záhy o operu projevila zájem vídeňská Dvorní opera. Další zahraniční nastudování Její pastorkyně na sebe nenechala dlouho čekat. Ještě za Janáčkova života byla opera uvedena například v Záhřebu (1920), v Berlíně (1924), v Metropolitní opeře v New Yorku (1924), v Basileji (1925) či v Antverpách a od té doby se pravidelně objevuje v operních domech po celém světě.

Obsah opery

1. jednání

Půvabná Jenůfa čeká dítě a obává se, že její milý Števa bude odveden na vojnu - tím by byla zmařena svatba. Števu naštěstí neodvedou a ten se ze samé radosti opije. Jenůfčina přísná pěstounka Kostelnička stanoví podmínku, že dá svou dceru Števovi až po roce zkoušky, kdy se nesmí opít. Števův nevlastní bratr Laca také miluje Jenůfu a přesvědčuje ji, že Števa ji má rád jen pro její krásu. V hádce jí poraní tvář nožem.

2. jednání

Kostelnička v obavě z hanby skrývá Jenůfu doma a ostatním tvrdí, že odjela do Vídně. Jenůfa zatím porodila syna. Zatímco Jenůfa spí, Kostelnička se ponižuje před Števou a prosí ho, aby si Jenůfu vzal. Števovi se ale Jenůfa s pořezanou tváří zošklivila a kromě toho už je zasnouben s jinou. Zato Laca prosí Kostelničku, aby mu Jenůfu dala, ale zděsí se, když mu Kostelnička řekne o dítěti. Vida jeho pochyby, Kostelnička si rychle vymyslí, že dítě zemřelo hned po porodu. Jakmile Laca odejde, Kostelnička utopí dítě v ledové řece a poté namluví Jenůfě, že spala několik dní v horečce a chlapeček mezitím zemřel. Umořená Jenůfa svoluje ke svatbě s Lacou.

3. jednání

Během příprav na svatební obřad se rozkřikne zpráva, že v řece bylo pod ledem nalezeno mrtvé dítě. Jenůfa poznává svého chlapečka a je podezřelá z vraždy. Kostelnička se přede všemi přizná. Než ji odvedou, Jenůfa jí odpouští, protože pochopí, že vše spáchala z lásky k ní. Jenůfa nevěří, že by ji Laca ještě chtěl a posílá ho pryč. Laca jí ale slibuje, že při ní bude stát i ve zlých časech a Jenůfa chápe, že v něm našla svou pravou lásku.