Orchesterwerke

Zvuky ku památce Förchtgotta Tovačovského (II. oddíl) [Klänge zum Andenken an Förchtgott-Tovačovský (II. Teil)]

für Streicher

  • Uraufführung 1988 St. Louis
  • Erstausgabe in: Sammelband mit Kompositionen aus den Prager Studien, Editio Janáček, Brno 2001.

JW VI/1

1875

Suita [Suite]

für Streicher

1. Moderato, 2. Adagio, 3. Andante con moto, 4. Presto-Andante-Presto, 5. Adagio, 6. Andante

  • Uraufführung 1877 Brno
  • Erstausgabe Oldřich Pazdírek, Brno 1926 (Partitur)

JW VI/2

1877

Idylla [Idyll]

für Streicher

1. Andante-Meno mosso-Da capo, 2. Allegro-Moderato-[Allegro], 3. Moderato-Con moto-[Moderato], 4. Allegro, 5. Adagio-Presto-Adagio, 6. Scherzo-[Trio-Tempo I], 7. Moderato

  • Uraufführung 1877 Brno
  • Erstausgabe Orbis, Praha 1951 (Taschenpartitur)

JW VI/3

1878 

Valašské tance op. 2 [Walachische Tänze Op. 2]

Volkstanzbearbeitungen für Orchester

Čeladenský [Tanz aus Čeladná], Dymák [Schmiedetanz], Kožich [Der Pelz], Pilky [Sägetanz], Požehnaný [Der Gesegnete], Starodávný I [Der Altertümliche I], Starodávný II (a) [Der Altertümliche II (a)], Starodávný II (b) [Der Altertümliche II (b)], Troják lašský [Lachischer Trojak]

  • Uraufführung 1889 Brno (nicht vollständig)
  • Erstausgabe Valašské tance pro orchestr čís. I., II., op. 2, Bursík a Kohout, Praha 1890 (Starodávný I und Pilky, Partitur)

JW VI/4

1889

[Adagio]

für Orchester

  • Uraufführung Brno 1930
  • Erstausgabe Český hudební fond, Praha 1958 (Partitur)

JW VI/5 

1890

[Suita] op. 3 [Suite Op. 3]

für Orchester

1. Con moto, 2. Adagio, 3. Allegretto, 4. Con moto

  • Uraufführung Brno 1928
  • Erstausgabe Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1958 (Partitur), kritische Edition in: Kritische Gesamtausgabe der Werke von Leoš Janáček, D/1-1, Brno 2002 (hrsg. von Leoš Faltus, Jiří Motl)

JW VI/6 

1891

[Moravské tance] [Mährische Tänze]

Volkstanzbearbeitungen für Orchester

1. Kožich [Der Pelz], 2. Kalamajka, 3. Trojky, 4. Silnice [Die Straße], 5. Rožek [Das Eckchen]

  • Uraufführung s. JW I/2, VI/4, VI/8
  • Erstausgabe Český hudební fond, Praha 1957

JW VI/7 

1889, 1891

[Hanácké tance] [Hannakische Tänze]

Volkstanzbearbeitungen für Orchester, Nr. 4 für Männerchor und Orchester

1. Kalamajka, 2. Trojky, 3. Silnice [Die Straße], 4. Troják

  • Uraufführung 1892 Brno
  • nicht eigenständig veröffentlicht

JW VI/8

1891–92 

České tance, 1. Suita [Böhmische Tänze, 1. Suite]

Volkstanzbearbeitungen für Orchester, Nr. 3 für Männerchor und Orchester

1. Dymák [Schmiedetanz], 2. Požehnaný [Der Gesegnete], 3. Keď sme šli na hody [Als wir zur Kirchweih gingen], 4. Křížový [Kreuztanz], 5. Čeladenský [Tanz aus Čeladná]

  • nicht aufgeführt
  • nicht eigenständig veröffentlicht

JW VI/9 

1893

Žárlivost (Úvod k Její pastorkyni) [Eifersucht (Vorspiel zu Jenůfa)]

für Orchester nach dem Volkslied Žárlivec [Der Eifersüchtige]

  • Uraufführung Praha 1906
  • Erstausgabe Český hudební fond, Praha 1958 (Partitur)

Žárlivost "Úvod k Její pastorkyni" Janáček původně zamýšlel jako předehru k opeře. Zkomponoval ji počátkem roku 1895, ale hudebně se samotnou operou nijak nesouvisí. Snad proto jako předehra k opeře nezazněla ani při premiéře Její pastorkyně 21. ledna 1904, ani později za Janáčkova života. Jako samostatné orchestrální dílo byla provedena v roce 1906 Českou filharmonií pod taktovkou Františka Neumanna.

JW VI/10

1895 

Požehnaný [Der Gesegnete]

Bearbeitung eines Volkstanzes für Orchester

  • Uraufführung 1900 Brno
  • unveröffentlicht

JW VI/11 

1899

Kozáček [Kosakentanz]

Bearbeitung eines russischen Volkslieds für Orchester

  • Uraufführung 1900 Brno
  • Erstausgabe in Dva tance [Zwei Tänze], Nr. 1, Český hudební fond, Praha 1958 (Partitur)

JW VI/12 

1899

Srbské kolo [Serbischer Reigen]

Bearbeitung eines serbischen Volkstanzes für Orchester

  • Uraufführung 1900 Brno
  • Erstausgabe in Dva tance [Zwei Tänze], Nr. 2, Český hudební fond, Praha 1958 (Partitur)

JW VI/13

vollendet 1900 

Šumařovo dítě [Des Spielmanns Kind]

Ballade für Orchester, nach einem Gedicht von Svatopluk Čech

  • Uraufführung 1917 Praha
  • Erstausgabe Klub přátel umění, Brno 1914 (Taschenpartitur), kritische Edition in: Kritische Gesamtausgabe der Werke von Leoš Janáček, D/6, Supraphon, Praha 1984 (hrsg. von Jarmil Burghauser, Radomil Eliška)

V roce 1913 Janáček zkomponoval baladu pro orchestr podle básně Svatopluka Čecha Šumařovo dítě. Stejně jako mužské sbory na Bezručovy básně má i tato skladba silně sociální podtext. Příběh o chudém šumaři, který se po smrti vrátí pro své dítě a vezme jej s sebou na věčnost, aby na zemi netrpělo bídou, je originálně koncipovanou skladbou s exponovaným partem sólových houslí. Partitura vyšla v roce 1914 ke skladatelovým šedesátým narozeninám v brněnském Klubu přátel umění. Premiéra se konala v Praze 14. listopadu 1917 na koncertu České filharmonie za řízení Otakara Ostrčila. 

JW VI/14

1913 

Taras Bulba

Rhapsodie für Orchester nach dem Roman von Nikolai Gogol

1. Smrt Andrijova [Andrejs Tod], 2. Smrt Ostapova [Ostaps Tod], 3. Proroctví a smrt Tarase Bulby [Prophezeiung und Tod von Taras Bulba]

vollendet 1915, rev. 1918

  • Uraufführung 1921 Brno
  • Erstausgabe Hudební matice Umělecké Besedy, Praha 1925 (Bearbeitung für Klavier für 4 Hände von Břetislav Bakala), Hudební matice Umělecké Besedy, Praha 1927 (Partitur),
    kritische Edition in: Kritische Gesamtausgabe der Werke von Leoš Janáček, D/7, Supraphon, Praha 1980 (hrsg. von Jarmil Burghauser, Jan Hanuš)

Známou a často uváděnou Janáčkovou skladbou je orchestrální rapsodie Taras Bulba, kterou skladatel vytvořil na samém počátku první světové války podle povídky ruského spisovatele Nikolaje Vasiljeviče Gogola. Janáček povídku znal už z roku 1905, kdy se seznámil s ruským originálem na čtení pořádaném v brněnském Ruském kroužku. Patrně z politických důvodů práci na kompozici v roce 1915 přerušil a dílo dokončil až v roce 1918. Příběh o hrdinném kozáckém náčelníkovi jménem Taras Bulba rozdělil Janáček do tří částí: 1. Smrt Andrijova, 2. Smrt Ostapova a 3. Proroctví a smrt Tarase Bulby. Premiéru skladby provedl orchestr Národního divadla v Brně v roce 1920 za řízení Františka Neumanna. 

JW VI/15

1915, rev. 1918 

Balada blanická [Blaník-Ballade]

für Orchester nach einem Gedicht von Jaroslav Vrchlický

  • Uraufführung 1920 Brno 
  • Erstausgabe Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1958, kritische Edition in: Kritische Gesamtausgabe der Werke von Leoš Janáček, D/8, Brno 2003 (hrsg. von. Karel Steinmetz, Miloš Štědroň)

Orchestrální skladba Balada blanická na báseň Jaroslava Vrchlického vznikla patrně na konci roku 1919. Dílo inspirované pověstí o blanických rytířích, kteří přichází českému národu na pomoc v jeho nejtěžších chvílích, Janáček zřejmě napsal pod dojmem vzniku nového československého státu. Osmiminutová skladba měla premiéru v Brně 21. března 1920 na koncertě konzervatoře v provedení orchestru Národního divadla v Brně a dirigenta Františka Neumanna. Koncert byl uspořádán k sedmdesátým narozeninám prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka a Janáček měl pronést úvodní řeč o skladbě samotné a také o Masarykově České otázce. Proslov se však nekonal. Janáček se těsně před koncertem dozvěděl zprávu o zestátnění brněnské konzervatoře, a protože o statut státní školy usilovně bojoval, byla to dobrá zpráva, se kterou však zároveň přišla i zpráva špatná. Janáček coby zakladatel brněnského hudebního školství i samotné konzervatoře nebyl jmenován jejím ředitelem. Vnímal to pochopitelně jako projev nevděku a z koncertu rozmrzele odešel.

JW VI/16

1919? 

Lašské tance [Lachische Tänze]

Volkstanzbearbeitungen für Orchester

1. Starodávný I [Der Altertümliche I], 2. Požehnaný [Der Gesegnete], 3. Dymák [Schmiedetanz], 4. Starodávný II [Der Altertümliche II], 5. Čeladenský [Tanz aus Čeladná], 6. Pilky [Sägetanz]. Dokončeno 1924

  • Uraufführung Brno 1924
  • Erstausgabe Hudební matice Umělecké Besedy, Praha 1928 (Partitur), kritische Edition in: Kritische Gesamtausgabe der Werke von Leoš Janáček, D/4, Supraphon, Praha 1982 (hrsg. von Jarmil Burghauser, Radomil Eliška)

Janáčkovy Lašské tance sice mají finální dataci 1924, ale ve skutečnosti jsou mnohem starší. Skladatel 

na nich pracoval na přelomu osmdesátých a devadesátých let 19. století, a jsou tak spojeny se skladatelovým takzvaným folkloristickým obdobím a sběrem lidových písní a tanců. Jde o orchestrální stylizaci šesti tanců, z nichž některé nalezneme i v dalších Janáčkových dílech jako v baletu Rákoš Rákoczy či opeře Počátek románu. Původně se jmenovaly Valašské tance, ale skladatel je upravil a přejmenoval v souvislosti s tiskovým vydáním a nastudováním v brněnském Národním divadle v roce 1924.

JW VI/17

1924 

Sinfonietta

für Orchester

1. Allegretto, 2. Andante, 3. Moderato, 4. Allegretto, 5. Allegro

  • Uraufführung 1926 Praha
  • Erstausgabe Universal Edition, Wien 1926 (Taschenpartitur), 2017 (Partitur, hrsg. von Jiří Zahrádka, kritische Edition)

Poslední a nejslavnější Janáčkovou skladbou pro symfonický orchestr je Sinfonietta

Podnětem pro vznik byla na začátku roku 1926 žádost Lidových novin, zda by Janáček nenapsal 

do novin malou zdravici k připravovanému VIII. všesokolskému sletu. Skladatel, sám sokol, 

tedy napsal nejprve fanfáry, ale ty se později rozrostly v celou pětivětou skladbu. 

Janáček si při psaní fanfár připomněl krásné chvíle strávené v roce 1924 v Písku, kde slyšel 

na kolonádě hrát vojenskou kapelu. Původně skladbu nazval Vojenská sinfonietta, ale později 

se název zkrátil na pouhou Sinfoniettu. Premiéra díla se konala v rámci kulturního programu 

sokolského sletu 26. června 1926 v pražském Rudolfinu. Hrála vojenská kapela a Česká filharmonie 

za řízení Václava Talicha, přičemž koncert byl přenášen také rozhlasem. Dílo mělo obrovský 

úspěch a vzápětí se rozběhlo do celého světa. 

JW VI/18

1926