Kompositionen für Chor und Orchester

Naše píseň [1]

pro smíšený sbor a orchestr na báseň Svatopluka Čecha
(Sivý sokol zaletěl pro smíšený sbor a orchestr na text lidové písně ze Sušilovy sbírky)

  • první provedení 1890? Brno
  • nepublikováno

JW III/1

1890

Komáři se ženili

úprava lidové písně pro smíšený sbor a orchestr

  • první provedení 1892 Brno
  • samostatně nepublikováno, vyšlo jako součást skladby Rákos Rákoczy JW I/2), Dilia, Praha 1978

JW III/2

1891

Zelené sem sela

úprava lidové písně pro smíšený sbor a orchestr

text a nápěv lidová píseň ze sbírky Bartoš-Janáček Kytice z národních písní

  • první provedení 1892 Brno
  • nepublikováno

JW III/3

1892, 1897?

Keď jsme šli na hody

úprava lidové písně pro smíšený sbor a orchestr

text a nápěv z Národní tance na Moravě JW VIII/10)

  • první provedení 1998
  • nepublikováno

JW III/4

1893

Hospodine!

první verze pro sóla, smíšený dvojsbor, žestě, harfu a varhany, druhá verze pro sóla,
smíšený sbor, žestě, harfu a varhany

  • první provedení 1896 Brno
  • první vydání první verze Editio Supraphon, Praha 1977, druhá verze nepublikována

JW III/5

1896

Amarus 

kantáta pro sóla, smíšený sbor a orchestr na báseň Jaroslava Vrchlického

  • první provedení 1898 Brno (pouze Epilog), 1912 Brno (kompletní skladba)
  • první vydání Hudební matice Umělecké Besedy, Praha 1938 (klavírní výtah),
    Český hudební fond, Praha 1957 (partitura), Souborné kritické vydání děl Leoše Janáčka,
    dále SKV, B/1, Editio Bärenreiter Praha, 2000 (partitura, ed. L. Faltus, M. Kučerová,
    M. Štědroň)

JW III/6

1897

rev. 1901, 1906

Mezi kompozicí prvního a druhého jednání opery Její pastorkyňa složil Janáček v roce 1897 kantátu Amarus. Jako textová předloha mu posloužila báseň Jaroslava Vrchlického o chlapci, který nepoznal svou matku a vyrůstal v klášteře - což bylo téma, které bylo Janáčkovi vzhledem k jeho dětství ve starobrněnském klášteře blízké. Amarus, jak chlapce v klášteře nazývali, měl za úkol dolévat olej do lampy s věčným světlem. Jednou se mu zjevil anděl a prozradil mu, že zemře té noci, kdy zapomene olej dolít. Jednou na jaře Amarus s lítostí pozoroval zamilovanou dívku s chlapcem, rozjímal nad svým osamělým životem a na lampu zapomněl. Ráno jej ostatní našli mrtvého. Kantáta pro sóla, smíšený sbor a orchestr měla v úplném znění premiéru až v roce 1912, nejprve v brněnském Besedním domě, krátce nato také v pražském Rudolfinu.

Na Soláni čarták

kantáta pro tenor, mužský sbor a orchestr na báseň Maxmiliána Kurta

  • první verze 1911, druhá verze 1920,
  • první provedení první verze 1912 Prostějov, první provedení druhé verze 1924 Brno
  • první vydání první verze SKV B/3, Supraphon, Praha 1981 (partitura, ed. J. Hanuš, M. Štědroň), první vydání druhé verze Český hudební fond, Praha 1958 (partitura), SKV B/3, Supraphon, Praha 1981 (partitura, editoři J. Hanuš, M. Štědroň)

JW III/7

Pouhých sedm minut trvá Janáčkova kantáta Na Soláni čarták z roku 1911 (Soláň je hora ve valašských Beskydech, na vrcholu stál čarták - hostinec, původně strážní domek). Text Maxmiliána Kunerta má nádech lidové poezie s prvky erotiky. Tématu odpovídá obsazení pro tenor, mužský sbor a orchestr. Premiéra se konala v roce 1912 v Prostějově.

Věčné evangelium

legenda pro sóla, smíšený sbor a orchestr na báseň Jaroslava Vrchlického

  • první provedení 1917 Praha
  • první vydání Český hudební fond, Praha 1958 (partitura),
    SKV H/4 Editio Supraphon Praha, 1997 (partitura, ed. L. Faltus a M. Štědroň)

JW III/8

1913?–14

Janáčkova duchovní kantáta Věčné evangelium z roku 1914 vznikla stejně jako Amarus na text generačně a do jisté míry i duchovně spřízněného básníka Jaroslava Vrchlického. Veršovaná legenda nazvaná Věčné evangelium ze sbírky Fresky a gobeliny z roku 1891 je inspirovaná učením středověkého mnicha Joachima z Fiore (1132-1202), který předpovídal, že dějiny budou završeny obdobím Ducha Svatého, tedy láskou veškerého lidstva ke všemu tvorstvu. Je jaksi symbolické, že Janáček zhudebnil toto poselství krátce před propuknutím 1. světové války. Rozdělil je do čtyř částí s důrazem na tenorový part a sbor. Premiéra se konala až 5. února 1917 v nastudování pražského zpěváckého spolku Hlahol a orchestru České filharmonie pod vedením dirigenta Jaroslava Křičky.

Mša glagolskaja

pro sóla, smíšený sbor, varhany a orchestr na staroslovanský text

  • první provedení 5. 12. 1927 Brno, první vydání Universal Edition,
    Vídeň 1928 (klavírní výtah), Universal Edition, Vídeň 1929 (partitura),
    SKV B 5/I Editio Bärenreiter, Praha 2011 (partitura, ed. L. Faltus, J. Zahrádka).

JW III/9

1926, rev. 1927

V prosinci roku 1927 se v sále brněnského Stadionu konala premiéra Janáčkovy slavné duchovní skladby, Glagolské mše. Skladatel na ní začal pracovat už v roce 1920, ale brzy tuto práci opustil a vrátil se k ní až v roce 1926. Podnětem bylo setkání s olomouckým arcibiskupem Leopoldem Prečanem u příležitosti odhalení Janáčkovy pamětní desky na rodném domě v Hukvaldech. Během pobytu v luhačovických lázních v srpnu 1926 pak Janáček během tří týdnů zkomponoval v podstatě celou mši a to na církevněslovanský text. Koncert, na kterém Janáčkova novinka zazněla pod názvem Missa glagolskaja, se konal na Stadionu 5. prosince 1927 za účasti stočtyřicetičlenného sboru Besedy brněnské a orchestru brněnského Národního divadla za řízení Jaroslava Kvapila. Na tuto událost byl pozván také arcibiskup Leopold Prečan, který skladbu v podstatě inicioval a jemuž Janáček dílo v dubnu 1928 věnoval. Pro nemoc se však omluvil, stejně jako další představitelé katolické církve. Koncert, který přenášel také rozhlas, měl velký úspěch, o čemž svědčí i dobová kritika vyzdvihující především svérázné zpracování mešního textu, který Janáček "rozřešil zcela svým způsobem: naprosto bez tradice, ba proti tradici".