Kompositionen für Chor und Orchester

Naše píseň [1] [Unser Lied (1)]

für gemischten Chor und Orchester nach einem Gedicht von Svatopluk Čech

(Sivý sokol zaletěl [Ein grauer Falke flog fort] für gemischten Chor und Orchester nach dem Text eines Volkslieds aus der Sammlung Sušil)

  • Uraufführung 1890? Brno
  • unveröffentlicht

JW III/1

1890

Komáři se ženili [Mückenhochzeit]

Volksliedbearbeitung für gemischten Chor und Orchester

  • Uraufführung 1892 Brno
  • nicht eigenständig veröffentlicht; erschien als Teil der Komposition Rákos Rákoczy (JW I/2), Dilia, Praha 1978

JW III/2

1891

Zelené sem seła [Ich habe Grünes gesät]

Volksliedbearbeitung für gemischten Chor und Orchester

Text und Melodie des Lieds aus der Sammlung Bartoš-Janáček: Kytice z národních písní

  • Uraufführung 1892 Brno
  • unveröffentlicht

JW III/3

1892, 1897?

Keď jsme šli na hody [Als wir zur Kirchweih gingen]

Volksliedbearbeitung für gemischten Chor und Orchester

Text und Melodie aus Národní tance na Moravě [Volkstänze in Mähren] (JW VIII/10)

  • Uraufführung 1998
  • unveröffentlicht

JW III/4

1893

Hospodine! [Herr, sei uns gnädig!]

erste Fassung für Soli, gemischten Doppelchor, Blechbläser, Harfe und Orgel;
zweite Fassung für Soli, gemischten Chor, Blechbläser, Harfe und Orgel

  • Uraufführung 1896 Brno
  • Erstausgabe der ersten Fassung Editio Supraphon, Praha 1977, zweite Fassung unveröffentlicht

JW III/5

1896

Amarus 

Kantate für Soli, gemischten Chor und Orchester nach einem Gedicht von Jaroslav Vrchlický

  • Uraufführung 1898 Brno (nur Epilog), 1912 Brno (gesamtes Werk)
  • Erstausgabe Hudební matice Umělecké Besedy, Praha 1938 (Klavierauszug),
    Český hudební fond, Praha 1957 (Partitur), Kritische Gesamtausgabe der Werke von Leoš Janáček, B/1, Editio Bärenreiter Praha, 2000 (Partitur, hrsg. von L. Faltus, M. Kučerová,
    M. Štědroň)

JW III/6

1897

rev. 1901, 1906

Mezi kompozicí prvního a druhého jednání opery Její pastorkyňa složil Janáček v roce 1897 kantátu Amarus. Jako textová předloha mu posloužila báseň Jaroslava Vrchlického o chlapci, který nepoznal svou matku a vyrůstal v klášteře - což bylo téma, které bylo Janáčkovi vzhledem k jeho dětství ve starobrněnském klášteře blízké. Amarus, jak chlapce v klášteře nazývali, měl za úkol dolévat olej do lampy s věčným světlem. Jednou se mu zjevil anděl a prozradil mu, že zemře té noci, kdy zapomene olej dolít. Jednou na jaře Amarus s lítostí pozoroval zamilovanou dívku s chlapcem, rozjímal nad svým osamělým životem a na lampu zapomněl. Ráno jej ostatní našli mrtvého. Kantáta pro sóla, smíšený sbor a orchestr měla v úplném znění premiéru až v roce 1912, nejprve v brněnském Besedním domě, krátce nato také v pražském Rudolfinu.

Na Soláni čarták [Das Wirtshaus auf dem Soláň]

Kantate für Tenor, Männerchor und Orchester nach einem Gedicht von Maximilián Kurt

  • erste Fassung 1911, zweite Fassung 1920,
  • Uraufführung der ersten Fassung 1912 Prostějov, Uraufführung der zweiten Fassung 1924 Brno
  • Erstausgabe der ersten Fassung Kritische Gesamtausgabe der Werke von Leoš Janáček, B/3, Supraphon, Praha 1981 (Partitur, hrsg. von J. Hanuš, M. Štědroň); Erstausgabe der zweiten Fassung Český hudební fond, Praha 1958 (Partitur), Kritische Gesamtausgabe der Werke von Leoš Janáček, B/3, Supraphon, Praha 1981 (Partitur, hrsg. von J. Hanuš, M. Štědroň)

JW III/7

Pouhých sedm minut trvá Janáčkova kantáta Na Soláni čarták z roku 1911 (Soláň je hora ve valašských Beskydech, na vrcholu stál čarták - hostinec, původně strážní domek). Text Maxmiliána Kunerta má nádech lidové poezie s prvky erotiky. Tématu odpovídá obsazení pro tenor, mužský sbor a orchestr. Premiéra se konala v roce 1912 v Prostějově.

Věčné evangelium [Das ewige Evangelium]

'Legende' für Soli, gemischten Chor und Orchester nach einem Gedicht von Jaroslav Vrchlický

  • Uraufführung 1917 Praha
  • Erstausgabe Český hudební fond, Praha 1958 (Partitur),
    Kritische Gesamtausgabe der Werke von Leoš Janáček, H/4, Editio Supraphon Praha, 1997 (Partitur, hrsg. von L. Faltus, M. Štědroň)

JW III/8

1913?–14

Janáčkova duchovní kantáta Věčné evangelium z roku 1914 vznikla stejně jako Amarus na text generačně a do jisté míry i duchovně spřízněného básníka Jaroslava Vrchlického. Veršovaná legenda nazvaná Věčné evangelium ze sbírky Fresky a gobeliny z roku 1891 je inspirovaná učením středověkého mnicha Joachima z Fiore (1132-1202), který předpovídal, že dějiny budou završeny obdobím Ducha Svatého, tedy láskou veškerého lidstva ke všemu tvorstvu. Je jaksi symbolické, že Janáček zhudebnil toto poselství krátce před propuknutím 1. světové války. Rozdělil je do čtyř částí s důrazem na tenorový part a sbor. Premiéra se konala až 5. února 1917 v nastudování pražského zpěváckého spolku Hlahol a orchestru České filharmonie pod vedením dirigenta Jaroslava Křičky.

Mša glagolskaja [Glagolitische Messe]

für Soli, gemischten Chor, Orgel und Orchester, mit altkirchenslawischem Text

  • Uraufführung 5. 12. 1927 Brno
  • Erstausgabe Universal Edition, Wien 1928 (Klavierauszug), Universal Edition, Wien 1929 (Partitur),
    Kritische Gesamtausgabe der Werke von Leoš Janáček, B 5/I, Editio Bärenreiter, Praha 2011 (Partitur, hrsg. von L. Faltus, J. Zahrádka)

JW III/9

1926, rev. 1927

V prosinci roku 1927 se v sále brněnského Stadionu konala premiéra Janáčkovy slavné duchovní skladby, Glagolské mše. Skladatel na ní začal pracovat už v roce 1920, ale brzy tuto práci opustil a vrátil se k ní až v roce 1926. Podnětem bylo setkání s olomouckým arcibiskupem Leopoldem Prečanem u příležitosti odhalení Janáčkovy pamětní desky na rodném domě v Hukvaldech. Během pobytu v luhačovických lázních v srpnu 1926 pak Janáček během tří týdnů zkomponoval v podstatě celou mši a to na církevněslovanský text. Koncert, na kterém Janáčkova novinka zazněla pod názvem Missa glagolskaja, se konal na Stadionu 5. prosince 1927 za účasti stočtyřicetičlenného sboru Besedy brněnské a orchestru brněnského Národního divadla za řízení Jaroslava Kvapila. Na tuto událost byl pozván také arcibiskup Leopold Prečan, který skladbu v podstatě inicioval a jemuž Janáček dílo v dubnu 1928 věnoval. Pro nemoc se však omluvil, stejně jako další představitelé katolické církve. Koncert, který přenášel také rozhlas, měl velký úspěch, o čemž svědčí i dobová kritika vyzdvihující především svérázné zpracování mešního textu, který Janáček "rozřešil zcela svým způsobem: naprosto bez tradice, ba proti tradici".