VĚC MAKROPULOS (EL CASO MAKROPULOS) JW I/10

Ópera en tres actos

Libreto de Leoš Janáček, según la comedia homónima de Karel Čapek

1923-25

Estreno: Brno, 18-12-1926 

Primera edición: Universal Edition, Viena, 1926 (reducción para piano); 1970 (partitura); 2014 (partitura, reducción para piano, ed. Jiří Zahrádka, edición crítica)

• El tema de la ópera casi se acerca al género de ciencia ficción, pues trata de una mujer que gracias al elixir de la vida está en el mundo ya más de trescientos años. Salvo la propia historia, la ópera, al igual que la obra dramática original de Čapek, toca también las preguntas filosóficas de la vida eterna y la extinción humana. La acción sucede en un entorno civil de los años veinte, y aquí Janáček alcanzó la segura, aunque también insignificante supremacía -es la primera ópera en que se telefonea. 

Cuando Janáček terminó la ópera sobre la astuta zorra Bystrouška, pronto empezó a ocuparse de ideas para la siguiente ópera, y de decidió por la obra teatral de Karel Čapek El caso Makropulos, la cual vió en diciembre de 1922 en el Teatro Nacional de Praga. Sin embargo, fue necesario conseguir el consentimiento de Karel Čapek para la musicalización. Este, al principio, se mostró bastante escéptico hacia todo el asunto, sobre todo por el carácter conversacional, no demasiado poético del drama. Y efectivamente -una ópera que transcurre en un entorno jurídico no atractivo, llena de diálogos y de relaciones familiares complicadas no es precisamente el típico asunto de una ópera, ni tampoco a inicios del siglo XX. Pero a Janáček, quien ya se había dedicado en Las aventuras de la zorra Bystrouška al infinito ciclo de la vida, le cautivó mucho una obra que ponía la cuestión de si la inmortalidad puede traer a la gente la felicidad o la vida humana la llena precisamente la inevitabilidad del fin. Al fin y al cabo, Čapek consintió la musicalización, y así Janáček se pudo arreglar él mismo, como ya antes varias veces, el material en forma de libreto operístico.

La propia composición le duró a Janáček dos años, desde el 11 de noviembre de 1923 hasta el 3 de diciembre de 1925. A menudo informó sobre el desarrollo del trabajo en las cartas a su amiga Kamila Stösslová: ..."Una guapetona 300 años vieja -y eternamente joven-, ¡pero solo emoción abrasada! ¡Brr! ¡Fría como el hielo! ¡Sobre tal mujer escribo una ópera!" "Aquí brr ya estoy trabajando. Pero la hago más cálida para que la gente le tenga compasión. Yo todavía me enamoraré de ella."

El estreno mundial del 18 de diciembre de 1926 lo preparó de nuevo el Teatro Nacional de Brno, y fue otro triunfo de Janáček: "¡La fría tuvo un éxito inesperado! El hielo le fue a cada uno por el cuerpo. ¡Dicen que es mi mejor obra!" Siguió un igualmente exitoso estreno en el Teatro Nacional de Praga en marzo de 1928, dirigido por Otakar Ostrčil. Pero al compositor ya le quedaban no llega a unos siete meses de vida. 

Argumento

Acto I

Již téměř sto let se táhne soudní proces ve věci dědictví, který vede rod Gregorů a Prusů, a právě dnes má být vynesen konečný verdikt. Albert Gregor, představitel žalující strany, přichází do kanceláře svého advokáta Kolenatého, aby se zeptal na výsledek. Nachází však jen solicitátora Vítka. Do kanceláře přichází Vítkova dcera Kristina, začínající operní zpěvačka, a nadšeně vypráví o slavné pěvkyni Emilii Marty, která se po chvíli objeví ve dveřích v doprovodu advokáta Kolenatého. Marty se ptá na stav Gregorova procesu a všechny přítomné udivuje znalostmi událostí, které se odehrály před stovkou let. Ví dokonce o vztahu dávno zemřelého barona Pruse a jeho milenky Ellian Mac Gregor a přesně označuje místo, kde jsou uloženy dosud neznámé dokumenty včetně Prusovy závěti. Kolenatý jí nevěří, ale na nátlak Alberta Gregora je nucen vydat se do Prusova domu zmiňované listiny hledat. Po chvíli se vrací i s Gregorovým soudním rivalem, Jaroslavem Prusem. Přicházejí se zprávou, že na místě, které Marty označila, opravdu našli závěť a další dosud neznámé dokumenty.

Acto II

V zákulisí divadla si zaměstnanci vyprávějí o úspěchu vystoupení zpěvačky Emilie Marty. Čekají na ni zástupy ctitelů, mezi nimi i Jaroslav Prus. Jeho syn Janek se v divadle setkává se svou milou Kristinou. Ta je oslněná osobností Marty a chce se rovněž stát slavnou umělkyní. Přichází Marty a postupně přijímá své obdivovatele včetně Alberta Gregora a slabomyslného Hauka-Šendorfa, který v ní vidí svou dávnou lásku Eugenii Montez. Znavená Marty pak všechny posílá pryč a zůstává jen Jaroslav Prus. Vyptává se Marty na milenku svého předka - zpěvačku Ellian Mac Gregor, která byla matkou baronova nemanželského dítěte. V matrice je však zapsána pod jiným jménem - jako Elina Makropulos. Marty se však zajímá především o zapečetěnou obálku, která je uložena mezi ostatními listinami a kterou jí Prus odmítá vydat. Přichází Albert Gregor, aby Emilii vyznal lásku - ta ho však odmítá. Také Janek se do ní zamiloval. Zpěvačka jej žádá, aby pro ni v otcově domě získal onu tajemnou obálku, ale vtom vchází Prus a nabízí, že jí obálku předá za společně strávenou noc.

Acto III

Marty splnila svou část dohody a požaduje po Prusovi slíbenou obálku. Dostává ji, ale Prus je zklamán - neočekával z její strany takový neúčastný chlad. Sluha přináší tragickou zprávu. Janek spáchal sebevraždu, když vytušil, že jeho otec strávil noc s Marty. Přichází Gregor, Kolenatý a Vítek s dcerou Kristinou. Mají mnoho otázek: poté, co Marty podepsala Kristině upomínkovou fotografii, totiž zjistili, že podpis je shodný s podpisy na téměř sto let starých dokumentech. Naléhají na Marty stále víc, až pěvkyně prozradí své tajemství. Její pravé jméno je Elina Makropulos a byla dcerou Řeka Hieronyma Makropulose, který se jako osobní lékař císaře Rudolfa II. pokusil o vytvoření elixíru mládí. Vyzkoušel jej na své dceři a ta nyní žije již 337 let. V průběhu staletí několikrát změnila totožnost, žila mimo jiné i pod jménem Ellian Mac Gregor a byla tehdy Prusovou milenkou, byla též španělskou cikánkou Eugenií Montez, kterou v ní poznal Hauk-Šendorf. Nyní vystupuje jako Emilie Marty a do celé kauzy se připletla, protože hledala obálku s receptem na elixír mládí - tu obálku, kterou jí za společnou noc vyměnil Jaroslav Prus. Elixír totiž působí jen 300 let a tak, chce-li Marty dále žít, musí vypít novou dávku. Ona ale zjišťuje, že už ji život netěší: je jím unavena a znechucena, protože za tu nekonečně dlouhou dobu její bytí zcela ztratilo smysl. Recept odevzdá Kristině, nabízí jí tím věčné mládí, krásu a slávu. Mladá dívka ale listinu spálí - volí tak sice krátký, ale smysluplný život.