INSPIRACE

Pojem inspirace je v případě Leoše Janáčka poněkud zavádějící, jelikož skladatelova hudební řeč je neoddělitelně propojena s jeho myšlením v širokém slova smyslu, a je tak přímou výpovědí o jeho pohledu na svět, hodnotách atd. Přesto mají pro jeho tvorbu některé momenty podstatnější význam. 

Sám spojoval kořeny své hudby, stejně jako o generaci mladší Béla Bartók, s lidovou hudbou, kterou studoval a sbíral. Tento jeho zájem se začal projevovat patrně kolem roku 1888 a trval prakticky do konce života. Janáček byl čelným organizátorem sběru lidových písní a tanců a spolupracoval i s Akademií věd, byl předsedou Pracovního výboru pro českou národní píseň na Moravě a ve Slezsku, a účastnil se tak projektu Das Volkslied in Österreich. Písně nejenom zapisoval, ale také nahrával na fonograf. Byl spoluautorem několika sbírek, z nichž nejzásadnější jsou Národní písně moravské v nově nasbírané, které uveřejnil spolu s Františkem Bartošem v roce 1901. Janáčkovu hudební tvorbu výrazněji lidová hudba ovlivnila zejména v začátcích, kdy se u něj objevuje ohlasová tvorba, stylizace, ale i např. komponované doprovody k písním. Připomeňme Valašské tance, taneční pásmo Rákoš Rákoczy, operu Počátek románu či Moravskou lidovou poezii v písních. Od poloviny devadesátých let tuto polohu pomalu opouštěl, ale i v jeho nově se formující hudební řeči zůstává lidová hudba jako hluboký a pevný základ.

Vložte svůj text...