14

Sál Stadionu


KOUNICOVA 20


U příležitosti 60. výročí založení tělocvičného spolku Sokol byl v roce 1922 na Kounicově ulici postaven letní stadion. V jeho blízkosti vznikl jen o rok později pavilon s výstavním sálem, který sloužil jako multifunkční prostor především pro brněnské výstavní trhy. Od počátku sloužil také pro pořádání koncertů. Krátce po otevření zde byly instalovány velké varhany Wilhelma Sauera z roku 1885, které byly původně umístěny v koncertním sále pražského Rudolfina. Dne 5. prosince 1927 zde zazněla ve světové premiéře Janáčkova Glagolská mše. Když bylo rozhodnuto o vybudování areálu výstaviště v Pisárkách, výstavní pavilon připadl Sokolu, který se rozhodl vystavět v jeho blízkosti novou tělocvičnu a společenské místnosti se zázemím. Původní sál tak byl nedlouho po premiéře Glagolské mše kompletně obestavěn novými budovami, interiér sálu však byl ještě na počátku 21. století téměř beze změny, včetně původních varhan.

Leoš Janáček  v luhačovických lázních, kde pracoval na Glagolské mši (1926)  © Moravské zemské muzeum
Leoš Janáček v luhačovických lázních, kde pracoval na Glagolské mši (1926) © Moravské zemské muzeum

Staroslověnská mše? To víte, jak o mně napsali - věřící stařec. Tehdy jsem se ale rozzlobil a povídám: i Vy mladíku, za prvé nejsem žádný stařec a věřící - no to už teprve ne, to už teprve ne. Až se přesvědčím. [...] Chtěl jsem zde zachytit víru v jistotu národa na podkladě ne náboženském, ale na tom mravném, silném, které si bere Boha za svědka.

Z rozhovoru s Leošem Janáčkem (Literární svět I, 8. 3. 1928)


Výstavní pavilon, dnes sál Stadionu, z pohledu od hřiště (1927) © archiv JZ
Výstavní pavilon, dnes sál Stadionu, z pohledu od hřiště (1927) © archiv JZ
Beseda brněnská a orchestr Národního divadla v Brně s dirigentem Jaroslavem Kvapilem v sále Stadionu roce 1928 © Moravské zemské muzeum
Beseda brněnská a orchestr Národního divadla v Brně s dirigentem Jaroslavem Kvapilem v sále Stadionu roce 1928 © Moravské zemské muzeum
Leoš Janáček na zahrádce před svým domkem s psíkem Čiperou v roce, ve kterém pracoval na Glagolské mši (1926) © Moravské zemské muzeum
Leoš Janáček na zahrádce před svým domkem s psíkem Čiperou v roce, ve kterém pracoval na Glagolské mši (1926) © Moravské zemské muzeum
Janáčkův rukopis Glagolské mše © Moravské zemské muzeum
Janáčkův rukopis Glagolské mše © Moravské zemské muzeum
Nápěvek mluvy. Leoš Janáček zapsal 11. 8. 1924: Šla skupina návštěvníků výstavních trhů Kounicovou ulicí k dvanácté hodině polední. Nevyznali se asi v Brně. Hošík, jenž zabloudit se nebál, pravil: „– máme sebou hubu, ne?“  © Moravské zemské muzeum
Nápěvek mluvy. Leoš Janáček zapsal 11. 8. 1924: Šla skupina návštěvníků výstavních trhů Kounicovou ulicí k dvanácté hodině polední. Nevyznali se asi v Brně. Hošík, jenž zabloudit se nebál, pravil: „– máme sebou hubu, ne?“ © Moravské zemské muzeum
Nápěvek mluvy. Leoš Janáček zapsal u Stadionu 5. 11. 1925: Klouče – 6 let –odporuje matce: „Nevykládej, mamo!“ A kroutil se tělem.  © Moravské zemské muzeum
Nápěvek mluvy. Leoš Janáček zapsal u Stadionu 5. 11. 1925: Klouče – 6 let –odporuje matce: „Nevykládej, mamo!“ A kroutil se tělem. © Moravské zemské muzeum
Program koncertu 5. 12. 1927, na kterém zazněla ve světové premiéře Glagolská mše © Moravské zemské muzeum
Program koncertu 5. 12. 1927, na kterém zazněla ve světové premiéře Glagolská mše © Moravské zemské muzeum
Pohled adresovaný Ludvíku Kunderovi, který po premiéře Glagolské mše uveřejnil kritiku s výrokem „Janáček stařec, člověk pevně věřící“. Janáček mu na to napsal: „Žáden stařec, žáden věřící! Mladíčku! S pozdravem, Drph. Leoš Janáček, Praha 28/II 1928.“ © Moravské zemské muzeum
Pohled adresovaný Ludvíku Kunderovi, který po premiéře Glagolské mše uveřejnil kritiku s výrokem „Janáček stařec, člověk pevně věřící“. Janáček mu na to napsal: „Žáden stařec, žáden věřící! Mladíčku! S pozdravem, Drph. Leoš Janáček, Praha 28/II 1928.“ © Moravské zemské muzeum