KÁŤA KABANOVÁ JW I/8
opera o třech jednáních
libreto Leoš Janáček podle dramatu Bouře A. N. Ostrovského (překlad Vincenc Červinka)
1920-21, rev. 1927
premiéra 23. 11. 1921 Brno
první vydání Universal Edition, Vídeň 1922 (partitura a klavírní výtah), 1992, 1993 (partitura a klavírní výtah, ed. Charles Mackerras, verze 1927)
- Ruská tematika se v Janáčkově tvorbě objevila vícekrát. Tragické drama z carského Ruska druhé poloviny 19. století pojednává o mladé ženě, kterou pokrytecká morálka společnosti dožene k sebevraždě. V Káti Kabanové vytvořil Janáček jedno ze svých nejlyričtějších děl.
Když počátkem roku 1919 Janáček začal uvažovat o Ostrovského dramatu Bouře coby námětu k nové opeře, blížily se jeho šedesáté páté narozeniny. Během posledních tří let se v jeho životě mnohé změnilo; v roce 1916 se podařilo konečně prosadit Její pastorkyni v pražském Národním divadle a o dva roky později zazněla opera ve Vídni, což znamenalo rozhodný krok v prosazení skladatelovy tvorby v zahraničí. V létě roku 1917 v Luhačovicích poznal Kamilu Stösslovou, která se mu stala vzácnou přítelkyní a inspirací jeho pozdní tvorby. Právě tyto události, které Janáčkovi vracely do života radost a sebedůvěru, vedly ke skladatelově nevídané tvůrčí aktivitě. Libreto k nové opeře si Janáček s použitím českého překladu Bouře vytvořil sám, potíž ale byla s názvem opery. V dopise překladateli Vincenci Červinkovi z března 1921 Janáček píše: "Bouří" je v hudebních i operních skladbách již několik. Nedoporučuje se tudíž to jméno. Není také přírodní úkaz hlavním těžištěm děje... Psychologicky zajímavý průběh nese Katěrina. Ředitel Schmoranz připomněl mi, že by název Katěrina mohl se vykládat na Kateřinu II. Navrhoval Káťa. Boris i Tichon ji tak oslovují. Přiklonil bych se tudíž k tomu pojmenování. Co o tom soudíte?... Červinka souhlasil, ale doporučil přidat příjmení, aby bylo patrné, že jde o Ostrovského námět. Tak vznikl definitivní název opery Káťa Kabanová. Světová premiéra 23. 11. 1921 v brněnském Národním divadle, hudebně nastudovaná šéfem opery dirigentem Františkem Neumannem, sklidila mimořádný úspěch. O rok později zazněla Káťa Kabanová také na jevišti Národního divadla v Praze za řízení Otakara Ostrčila a následovala další domácí nastudování (Bratislava 1923, Ostrava 1924, Plzeň 1926). Vzápětí se opera začala prosazovat i v zahraničí (Kolín nad Rýnem 1922, Berlín 1926). Dodatečně Janáček přikomponoval orchestrální mezihry mezi jednotlivé obrazy, aby byl prostor pro přestavbu scény a nevznikaly rušivé pauzy. V roce 1928 vznikla v Brně nová inscenace Káti Kabanové u příležitosti zahájení československé Výstavy soudobé kultury. Není sice známo, jak byl Janáček se slavnostním představením spokojen, ale každopádně jej velmi rozladil nezájem veřejnosti. Do svého nástěnného kalendáře si poznamenal: Káťa Kab. "slavnostní předst. k zahájení výstavy". Ani výbor ani ministři; poloprázdno. Také slavnostní koncert a představení Její pastorkyně následujícího dne Janáčka rozčílil: "Koncert slavnostní" Sinfonietta . 56 posluchačů v divadle! Nikdo z výst. výboru, nikdo z družstva. Večer Její pastorkyňa "slavnostní" - nikdo v lóžích; ani výst. výbor, ani družsvo. Bylo to naposledy, kdy Janáček v Brně slyšel svá díla. Nedlouho poté odjel do Luhačovic a poté na Hukvaldy, kde náhle zemřel.
Obsah opery
1. jednání
V městském sadu obdivuje mladý učitel Kudrjáš výhled do širé krajiny a řeku Volhu. Poklidné odpoledne naruší hněvivý výstup kupce Dikoje se synovcem Borisem. Kudrjáš se diví, proč Boris stále snáší strýcovu hrubost, ten ale nemá na vybranou, pokud chce pro sebe a svou sestru získat dědictví po babičce. Jeho neštěstí ještě zvětšuje beznadějná láska k vdané ženě - Katěrině Kabanové. Ani Káťa není v manželství šťastná. Vyrostla v láskyplné rodině a teď žije se slabošským manželem a despotickou tchýní Kabanichou. Ta nařizuje synovi Tichonovi, aby odjel na trh do Kazaně, a vyčítá mu nedostatek synovské lásky a poslušnosti.
Proměna
Káťa a Varvara, schovanka v domě Kabanových, společně vyšívají a Káťa vzpomíná na šťastné dny svého mládí. Káťa se přiznává, že se tajně zamilovala do Borise a lehkomyslná Varvara se nabízí jako prostředník. Tichon se před odjezdem na trh přichází rozloučit se ženou. Káťa ho zapřísahá, aby ji vzal s sebou nebo ji alespoň zavázal přísahou. Tichon nechápe a odmítá. Kabanicha dohlíží na jejich loučení a na její rozkaz Tichon ponižuje Káťu nedůstojným napomínáním.
2. jednání
Kabanicha vyčítá Káti, že nedává dost najevo smutek nad odjezdem Tichona. Varvara přináší klíč od zahradní branky, který vzala Kabaniše, aby mohla na schůzky s Kudrjášem. Káťa se brání, nakonec klíč přijme. Ke Kabaniše přichází podnapilý Dikoj a žadoní o její přízeň.
Proměna
Ve strži za zahradou Kabanových se schází Varvara s Kudrjášem. Na Varvařino pozvání přichází i Boris. Káťa se pokouší přemoci touhu po Borisovi, ale nakonec mu padá do náruče.
3. jednání
Nad městečkem se strhla prudká bouře. Lidé hledají úkryt v polozbořeném, vyhořelém klášteře. Kudrjáš využije příležitosti a pokusí se získat Dikoje pro svůj nápad zavést ve městě hromosvody. Pro Dikoje je však bouře znamením božího hněvu a Kudrjášův výklad odbývá nadávkami. Varvara vyhledá Borise. Vypráví mu, že od té doby, co se Tichon vrátil domů, si Káťa počíná jako smyslů zbavená. Kabanovi také hledají úkryt ve zřícenině. Káťa vyděšená bouří se přede všemi přiznává ke své nevěře s Borisem. Kabanicha triumfuje. Tichon chce Káti odpustit, ta však prchá.
Proměna
Tichon a další lidé marně hledají Káťu. Varvara je rozhodnuta opustit rodný dům a domlouvá s Kudrjášem útěk do Moskvy. Na břeh Volhy přichází Káťa, která tuší, že jediným vysvobozením před nesnesitelným životem u Kabanových je smrt. Touží se jen rozloučit s Borisem. Ten přichází se zprávou, že jej strýc posílá řídit obchod na Sibiři. Po jeho odchodu se Káťa vrhá do hlubokých vod Volhy.